Povídka za všechny prachy - Holubi, důchodci, milenci, kachny a… Bill

„Bille! Bille! Sakra, Bille, netrucuj! Bille, kde jsi?“ Fajn. Fajn! Já tu vůbec nemusim bejt! Co na tom, že sem se nemožně ztrapnila před paní Denbroughovou, která na mě po dotazu, jestli neví, kde je Bill, podezřívavě pohlédla a zeptala se:
„A on není s tebou?“ Načež jsem začala něco blekotat a radši rychle vypadla, rudá až za ušima? Co na tom, že už jsem oběhla skoro celej Bangor, včetně domova důchodců a místního sex shopu? Co na tom, že tohle je už třetí park, po kterym pobíhám jak čamrda a plaším holuby, důchodce, milence a kachny svým úžasným pronikavým hláskem? Co na tom? Ještě chvilku naštvaně korzuju po bangorskym Central Parku a nakonec zoufale padnu na lavičku. A nemám zrovna dvakrát daleko k tomu, abych se rozbrečela. Aby bylo jasno, tak já nejsem žádnej zarputilej pesimista, to ani náhodou, ale v tuhle chvíli mě prostě napadaj jenom ty nejhorší myšlenky. Co se stává v pohádkách, kde holčička ztratí svýho koktavýho kamaráda? A co když si Zrzek… něco udělal?! Pane bože! Tohle pomyšlení mě okamžitě nadzdvihne z lavičky a rozeběhnu se ven z parku jako šílená. Ale ne, to je blbost, to je kravina, vždyť se dneska ani nic zas tak strašnýho nestalo, rozhodně ne tak strašnýho jako obvykle. Tryskem zahnu za roh ulice.
„Bille!“ řvu jak na lesy a zní to fakt děsně komicky, protože mi šíleně drkotaj zuby. Strachy. Místní obyvatelstvo se po mně zděšeně ohlíží a na dotaz, jestli neviděli vysokýho rezatýho kluka, odpovídaj buď pokrčením ramen nebo zavrtěním hlavou a vůbec se mi radši co nejrychleji kliděj z cesty. Běžim dál. No tak, Bille, že seš v pohodě? prosim v duchu. Vždyť se ti ta zatracená Morganová ani nesmála! No dobře, trochu jo, ale to už je holt riziko povolaní, víš? Že seš v pořádku…? Že si ještě dneska zajdeme do našeho parku…? A najednou se musim zastavit, protože mě to trkne tak jasně, až mě to málem porazí. Ježiš, já sem blbá! napadne mě a dám se znova do běhu. Možná proběhnu celej Bangor od sklepa až po půdu, ale na náš park si nevzpomenu! No je tohle vůbec možný? říkám si, zatímco míjím čím dál tím víc čumilů zatraceně zvědavejch na osudy ubohý Susan Whitneyový.
Odsaď je to teda pěkná štreka, navíc už se začíná pomalu stmívat a já nikdy nebyla expert na přespolní běhy, takže když se konečně dostanu do parku U Dvou javorů (což je celkem vtipný, vzhledem k tomu, že tu jsou dva duby), děsně mě píchá v boku a jsem doslova na umření a utopení, jak ze mě leje pot v proudech. Vrhnu americkej úsměv na všechny důchodce v parku a se srdcem až v krku se rozeběhnu na „naše“ místečko – teda moje a Billovo. Je to takovej uzounkej proužek trávy obklopenej ze všech stan hotovou džunglí lísek, takže když je léto a jste takový znalci jako já a Zrzek, tak se můžete skrz ty keře opatrně protáhnout, rozvalit se do trávy a požírat lískáče ve velkym. Jenže myšlenka na nedozrálý lískáče mě v tomhle okamžiku vůbec, ale vůbec netrápí. Trápí mě tahle: Jestli Bill nebude tady, tak… Ale rychle ji zaplašim a potichu od sebe odhrnu dvě lísky.
Buch! Ze srdce mi spadne takovej šutrák, že se divim, že ten můj ťuňťa nenadskočí půl metru nad zem. No to víte, že tam je! Kluk jeden bláznivej, sedí si tam v klidu v trávě, něco si mumlá pod vousy a je mu zjevně úplně ukradený, že se kvůli němu jeho drahá Susan málem zbláznila strachy. No jo, to je mu podobný! Ale překonám touhu skočit po něm a začít do něj bušit (popřípadě ho začít vášnivě líbat); místo toho se k němu připlížím tiše jako duch. A to já umím zatraceně dobře, to si nemyslete! Po pár krocích konečně zaslechnu, co si to tam tak zarputile huhlá furt dokola.
„Tla-čí p-p-pěstmi na ty s-s-sloupy a…“
„Přesto tvrdí, že vidí duchy,“ dokončím s úsměvem a on sebou konečně vyděšeně škubne a zaregistruje moji přítomnost. Zjišťuju, že moje radost byla předčasná. Když se totiž Zrzek otočí, má ve tváři stejně vražednej výraz, jako když jsem ho viděla naposledy.
„B-b-běž p-p-pryč, S-s-susan,“ prohlásí nekompromisně a já cítím, jak rudnu. Ale nemyslete si, že studem. Za co bych se asi tak JÁ měla stydět? Ne ne, kdepak studem. Vzteky.

3. Kapitola || 5. Kapitola

Jo, v Derry, tam se to žije!Děsnej řízek Ben Hanscom Já se bojim! Whitneyová a Bill KoktaHolubi, důchodci, milenci, kachny a… BillZaláskovaný dopisy, co nemaj podpisy…Jsem to ale trotl!Prodáváte feromony v oranžové barvě?